Pro Tuto Chvíli

Pámbů mě stvořil abych se rozdal

A když jsem se rozdal tak zůstal jsem sám

Pak rozum jsem pozbyl neb konečně poznal

Jsem jakéže štěstí to vlastně mám

Jak bájný fénix tisíckrát vzplanu

Pak z popela vstanu zas silnější dnes

Mnozí již vzpláli, po všech ani ánung

Vzpomínka žádná byť štěkl by pes

A tak mé tělo teď na kusy rvou si

Ohně co rdousí můj prohraný krk

Já v žáru jej ztratil když s Ďáblem jsem krátil

Svůj okamžik slávy aniž bych mrk