Ukolébavka

Tak dnes usměj se už naposledy,
do okna se sklání měsíc bledý.
On chce tvůj spánek věrně strážit.
Vím, jak máš za sebou těžký den,
nikdy nebylo Ti přáno hrát si jen.
Rány Tvého osudu se prostě musí zažít.

Slzy beznaděje do očí se derou,
proč Tvé dětský sny si pořád s sebou berou?
Proč už Tě nenechají být?
Dp vlásků poslední polibek "na doboru noc",
kéž anděl strážný přilétne Ti na pomoc.
Štěstí se nedá ovlivnit.

Krvavé vzpomínky malé srdíčko pálí,
a tan zlý stín konečně dnes mizí tam v dáli.
Prý zítra se zas připlazí.
Stane se, co má se stát,
za chvilku už nemusíš se bát,
on svou pěstí Tě už na dno nikdy nesrazí.

Než zavřeš svá uplakaná víčka,
než zbělají Ti dětská líčka,
mé srdce na pár vteřin promění se v kámen.
Uvidíš, že tam už bude lépe,
věčný spánek na Tvá vrátka klepe.
A do hlučného tichy zazní jenom "Amen".

Tak zavři oči, dítě moje,
neboj se- vždyť maminka Tvoje,
ukolébá tě sladce navždy.
Spi sladce, synáčku můj drahý,
já od Tvé kolébky odeženu Tvoje vrahy,
tím, že sama se dopustím Tvé vraždy.

Tak spi, děťátko, spi...
zavři očka svý...