Odrazové sklo

Marníš se zrcadly minulosti
obkreslujíc lehkovážné
tvary
malířovy
kreslíc obličej kterému nevládneš asi.
Nemluví na mne kdy bych očekával,
neumí zvednout koutky pro zastřihnutí rtu,
kterého vyplní.
Mimochodem k úsměvu,
který vyžaduji.
Stáváš před odrazem kovového snu
a ze slupky křemenu
nedá se pít.
Jak bych mohl posoudit,
já vykreslit,
pohladit
rád
vyčištěný obraz
vnímaný coby odraz
že nevoní,
že mluvím zatuchlosti
napořád.