Jsou věci, kterých lituji
když ráno procházím kolem výkladů
a nadávám sama sobě
s neschopností se člověk nerodí
neschopnost si člověk pěstuje...
Ublížila jsem
a myslím, že stále ubližuji
lidem, věcem, svítání
to poznání nijak nepomáhá
pouze mě dusí
a připomíná
jak chudý člověk jsem
tam uvnitř...
Čtu básně
dávno umlklé hlasy pravých básníků
a jsem dojata jejich nadčasovostí
přesto se nemohu zbavit dojmu
že dostat políbení na tvář
je mnohem krásnější než o něm číst...