Hrad Houska aneb jak se vězeň stal pokusným králíkem

S lanem uvázaným kolem pasu,
začátek, tiše volám o spásu.
Do jámy spouštějí mě níž,
teď lituji, že nevzal jsem si kříž.
Držím se, v rukach křeče,
po zádech studený pot teče.
Všude černo, nic nevidím,
strachy se klepu, těm nahoře zavidím.
Trochu níže, vidím šeď,
roztáhlé zorničky, bílá pleť.
Podivný zvuk, odkud přišel?
Další šeď, já hlas slyšel.
Strach cítím v celém těle,
ničí mne duší vytí bdělé.
Chci ven, za provaz táhnu.
Křičím, na dno plic si sáhnu.
Jsou blízko, vidím tváře lidí,
ruce průsvitné po těle slídí.
Stále křičím, nic však se neděje,
opouštějí mě síly i zbytky naděje.
Vylézám z lanového sevření,
padám tmou, již svobodné stvoření.