Ve snech v Říši bohů

Já vydal se ve snech do říše bohů

Ač vyšel jsem sám, tak šly za mnou masy

Já staré měl tělo, to opíral o hůl

Šedivý fous a bílé vlasy

 

Věděl jsem kudy, vedu své ovce

A lid svůj napříč temnotou prodral

Každému bratrem matkou i otcem

Každého po tváři po hlase poznal

 

Přešli jsme mořem vrchy i pouští

Nakonec i já naději ztratil

V šílenství strašném zapálil houští

A od té chvíle zůstal jsem sám

 

Teď ve stopách davu krajinou bloudím

Popálen ve tváři plamenem viny

Úsměv a lásku po lidech loudím

Pro všechny budu však navždycky jiný

 

Ten, který nedosáh nakonec cíle

A sáhl lacině po tricích z hůry

Od těch dob každý mě raději mine

Čekám až procitnu z té noční můry.