marioneta

Provázky zpřetrhané,

a některé
čítají
spoustu uzlíků,
to od chvilek
nepěkných
co život ti připravil,

barvy,

ve tváři vybledly,
už těžko,
se hledá
to místo,
kde milá byla ústa,

tělíčko hadrové,

co pohozené
je,
přes okraj
koše
zapomenutých hraček,

laskavé ruce,

snad
tváři a pohledu
jiskru zpět
dodají
a hřejivými slovy
uzlík
po uzlíku
rozmotají,

loutce

pak smutné
dar života
opět
ve tváři
zazáří...