Bílá tma

Kolem do kola,

díváš se marně,

jen párová světla,

lámou tě ve dvě.

Bílá tma netaktně,

pluje ti po vlasích,

zebe tě do uších,

červeně a chladně.

Horší než temnota,

ta falešná barva,

a nic než jistota,

neexistující však není.

Pak v dáli bliká,

přístavní světélko,

černě jak studené oči,

co do srdce se ti boří.