Poslední myšlenka

Ráno se probudím,
ale nic nevidím!
Co se stalo?
Snění mě oslepilo?

Pohodím hlavou,
vlasy jdou stranou.
Mám znovu pohled na svět,
nezradila mne má paměť.
Černá tužka pálí mě v očích
Ocitám se opět v depresích.

Na žiletku hledím,
přesně před ní stojím.
Za den vypiju 5 litrů kapalin,
z toho 3 vybrečím.

Nač být stále na světě?
Myšlenka na smrt nese mě.
Voda do vany se napouští,
myšlenka mě nepouští.

Do vody ulehám,
na zlý svět vzpomínám,
a žiletku si podávám.
Už nad ničím neváhám.

Po tváří mi slza stéká,
o vodu krásně cinkla.
Žiletku do pravé ruky beru,
z myšlenky se jen tak neproberu.

Přetnu první žílu
Hledím k svému dílu.
Znovu do ruky se říznu,
Krev se ve vody rozplývá až ke kolenům.

Bratr domů přišel,
do vany na mrtvolu hleděl.
Já mrtvá v krvi plavala.
Poslední slza z oka stékala.

Pomoc pozdě přijela,
a já smutná v bolesti srdce zemřela.