Podvečerní

Přichází noc

a já bych měl spát,

ale nemohu,

protože musím se ptát.

 

Co jsou mraky,

a odkud se berou,

a proč na čistou oblohu

stále se derou.

 

A kde je ten vítr,

co by je odvál pryč,

a odkud vane

když ne z mých plic.

 

A kam večer utíká slunce

když ne do postele,

je bez nohou,

a nikdy neřekne co se s ním děje.

 

A co mám dělat,

když nechápu, ale zbožňuji slunce,

když miluji noc,

ale neumím svázat jejich konce.

 

Tak snad než noc skončí,

přestanu se ptát,

a za rozbřesku,

budu moci jít v klidu spát.