Proviněné noci

V komůrce za oknem do svědomí,
na perách ustlaných nervozitou,
žádného dnes již neohromí,
co dějě se v noci, pod záštitou.

S vědomím hříchu, beze studu,
touha tam lásce křídla láme,
když rozum slepě poddá se pudu,
zmýlené štěstí, jež duši klame.

Pak ranní svítání rozkryje viny,
a oči spatří skvrny historie,
do mysli vkrade se smutek a splíny,
zas jeden ví, že žije.