Dušičková

Když byla chvíle po práci,
kdysi sedali jsme spolu,
nad sklenicí kolem stolu,
dva beznadějní tuláci.

Tys říkával, že se máme.
Život je fajn když máš s kým.
Měl si pravdu, teď to vím.
Chtěl bych, ať zas pokecáme.

S mramorem se težko baví,
chybíš mi tu, příteli.
Večer jen sám, v posteli,
kde mě nikdo nepozdraví.

Tak si aspoň sfoukni svíčku,
a počkej na mě, než budu mít cestu kolem,
za rok, za dva, možná za chviličku.