plamínek

Jak věčnost vkouzlená
do malé hvězdičky,
jak lidstvo sevřené
do dětské pěstičky,
síla světa ukrytá
ve skromném plamínku,
lidská pamět upnutá
na jedinou vzpomínku.
dokážeš zahřát malá očička,
tvé teplo zaleje dětská srdíčka.
S tebou jde láska a klid
jsi jasnější než měsíce svit.
Kde ty jsi
tam tma nemá šanci
v ní topí se
žalem trudní psanci.
Když objevíš se,
ledy roztávají,
lidé se na sebe
náhle usmívají

-ale pak najednou-
úsměv ztuhne na rtech
lidé se ohlédnou
jiskra přeskočila v kamnech.
A již se požár šíří
žere, pálí, popel víří
okna se třesou,
plameny tečou,
že děti pláčou,
novinu nesou.
Slzyčky zasyčí,
pláč pomalu tichne,
vše je tak najednou
mrtvé a klidné.
plameny odumřou
a popel stydne..

a v tom všem-
malý plamínek plápolá
pomalu skomírá,
tiše se loučí,
již není s kým..