Panika

tváře jako vytesané
do nejtvrdšího masivu
skrze šeď
jenž dýchá stresem
vedou svá těla
konci vstříc

snaží se dosáhnout
jen superlativu
však pro duši znavenou
už nezbývá nic

podobní strojům
prosti vášně
s obojkem času
jenž vodítko postrádá

tváří se všelijak
jenom ne šťastně
pro ně je svět
jablkem od hada

již od startu netuší
kde že je cíl
s hladem po úspěchu
pokora zaniká

osud je rozfouká
jak z květů pyl
a na místo pokladu
zůstane panika