Krabice vzpomínek

Jen tak znovu otevřít
tu starou oprýskanou krabici
Málem jsem ji nenašla
je zasunutá ve skříni v rohu
Neptám se, jestli mohu
vzpomínky oprášit
Pohladit obrázky smějících
se milých
Či mám je nechat být
Nejitřit pramínky pocitů

A ještě kdesi v polici
v deskách bílých
Vyčichlé květy planě truchlící
po starých vůních
S lehkou nostalgií
je tiše nechat snít
ty dávné tváře
Jsou tam, kde mají dlít
v nitru svém, v harmonii
uchovaly si všechen cit
Zbývá mi víko přiklopit
neslyšně, tajně odejít