nasáklí tmou

letní dny příliš horké
v tunelu 
chlad a teplo těl
oblohou kreslené nové hvězdy po tvé
pravici peripetie kolize měsíce 
na konci mléčných obrazů škrcený svým vlastním otcem
usínal v objetí slz 
obzor byl nekonečný 
války oblaků
o kus místa na nebi
v lese líbaly se svatojánské mušky
poprvé tě držet za ruku...


vše svítilo ale potom
zhaslo 


byla noc
příliš dlouhá na to abychom se probudili