Černé šípy polopravd zapalují zrcadlo hněvu....Výborné a s vůňí Levadule:-)
27.01.2007 16:30:00 | Dixie Bechert
Marcella to napsala opravdu výstižně, nemám tedy k temu co dodat. Ale také se tak někdy cítím a jsou chvíle víc než těžké, s kterými se musím buď poprat, smířit, anebo je vzdát.
23.01.2007 10:54:00 | NikitaNikaT.
Ne, nemám bojovou náladu... ta básnička je přes týden stará a jen jsem ji sem nestihla dát... ;-)
23.01.2007 10:24:00 | Levandule
... jednou Ty ...
... podruhé někdo jiný ... myslím, že tyhle druhy hromosvodů jsou nepostradatelnou součástí každé střechy ve tvaru srdce ...
23.01.2007 09:12:00 | Marcella
To chce. Ve vzteklé bouři slov nestát u stromů(hlavně u těch hloupých Kořenů) a odejít. Ať si to vyřvávaj třeba do...atmosféry(ta to unese v pohodě)
23.01.2007 08:30:00 | smudlinek