Babičce

Byla jsi jako moje druhá máma,
možná jsi mě jen víc rozmazlovala.
Přes den jsme si krátily čas hrama
a před spaním jsi mi pohádky čítávala.

Naučila jsi mě první sprostá slova
a nevadilo ti,
když jsem s tebou byla vzhůru do noci.
Sdílely jsme lásku ke knihám,
povídaly si
a často jsi vyprávěla, co všechno jsi zažila v nemocnici.

Spolu jsme prožily kus života,
a na to nikdy nezapomenu.
Vždy budeš v mém srdci uzamknuta,
to slibuju!

Už teď mi moc chybíš,
ty moje pohádková babičko.
Doufám, že to víš,
že se mi stýská moc a ne jen maličko.

Slzy nejde zastavit
a já nevím, co bude dál.
Vím, musím se tomu postavit,
ale je to jako zlý sen, který se mi zdá.

Nechci, abys odešla,
znamená to, že už se nevrátíš.
Kéž bych tomuhle všemu předešla,
ale jak kdosi řekl-čas nevrátíš!

A tak nezbývá mi,
než říct ti sbohem.
I když to ze srdce nenávidím.
Kéž bys teď mohla mi,
přečíst náš život se šťastným koncem.
Vím, že to nejde, vždyť v pohádky nevěřím.
Zdá se, že nezbývá mi než doufat, že špatně sním.
Vím, že kdybys mohla, řekla bys, ať nebrečím!

Ale slzy pořád tečou
a nedají si říct.
Minuty se vlečou,
kéž bys jich jen měla víc...

S láskou, jedna z tvých vnuček