Ve stínu už nic nehledám
Ve stínu už nic nehledám
nevidím žádné světlo slibované,
jen černota, kterou sám vyhledávám,
ani špetka po osobě, té milované,
Já, jen stínem uprostřed pouštních zrnek,
kousek chládku na rozpálené zemi,
ničeho nelituji, na kraji hlubokých skalisek,
vím, že tento okamžik je už poslední, na zemi,
Já, jen krokem daleko od propasti,
kde duny či jen lásky umírají,
budu mít všechny známé slasti,
v jedné ruce, a budu pozorovat jak se usmívají,
Jen krok a poletím do dálek tak vysokých…
Komentáře (3)
Komentujících (2)
Doporučit
Tisk
Máš pravdu, kdo ví, zda to co je /nebo ta co budou/, budou lepší. Asi ne. Byla to taková čistší doba, i když to je čirá spekulace...
Popravdě, taky si občas přečtu klasiky...:)
Měj se
23.01.2007 14:42:00 | JirkaS
JirkaS: Přiznávám svoji vinu, byl jsem to já. Tři jsou takové krásné číslo, za to jednomu by tam mohlo být smutno:), a když byli tři tak jsou i lépe vidět.
A každý píše to co píše, víš co, ne??? A může se snažit jak chce a pořád bude psát podle sebe...A předminulé století bych řekl, že bylo i možná lepší, tedy jak včem. Prostě vše má svoje plusy a mínusy...
23.01.2007 09:43:00 | Láďa
Láďo, nevím, zda jsi to byl ty či nikoli, ale pokud ano, pak mi nepiš tři otazníky do komentů, prosím. Jeden bohatě postačí. Děkuji. Jirka
Jo, a k dílu tebou vytvořeném: Nevím...Je to jako z minulého (spíše předminulého) století za časů Nerudů a tak...Neříkám, že to bylo tehdá špatné, ale je jiná doba, host vyhazuje vrchního, však to sám znáš, ne?
:)
Avšak, jaxi vtipně poznamenal, Co napíše srdce se jen těžko opravuje..; v tom máš tedy sakra recht. Takže zapomeň na to :)
23.01.2007 08:43:00 | JirkaS