Morana

Morana zahalena v černém hávu,
kapky deště dopadají na její hlavu.
Mlha hustá, že krájet by se dala,
polyká ženský sten… muži se poddala.

Ke svému cíli Morana jde,
těší se, až mu polibek věnuje.
V očích jí září touha po lidské duši,
však její cíl, že jde Morana, už tuší.

V hodině duchů,
k posteli paní Morana přistoupila.
dotkla se rty, rtů,
 posledního polibku se dopustila.

Muži se dokořán oči otevřely,
celý svůj život uviděly.
Morana pokynula paží,
společně vstoupili do Navských dveří.