Kruh

Slyším svůj dech
jak odfukuje navátý písek
z tvých bosých nohou
zabořených
v horkém dni
v obtisku světla
a letmo se zadívám
do dáli
kam ještě nelze dohlédnout
žiju v každé vteřině
v každém teď
a poprvé jsem

Slyším svůj dech
jež tomu všemu
dává smysl
a hladím tě po tváři
prostoupená tvou krásou
v úžasu křehkosti
a velikosti
téhle posvátné chvíle
protože i ty
poprvé jsi

...a jen vítr nás sleduje
v čase bez času
v prázdnotě a tichu
naší vzájemnosti
...než nás rozfouká
do útrob zapomnění