Anotace: václav klaus
.
jak oheň
když přiblížím se moc
s bolestí couvám
ale chlad mě donutí
natahovat ruce k plamenům
je-li to oheň
pak nemohu čekat nikdy
ale vezmu tě za límec
a budu ti vyprávět celý svůj život
a mlhu
a žár
a smrt
je mi to líto ale
nevím, co je lítost
neznám tě
nevidím tě
nemluvím na tebe
a neslyším
dokud nebudeš prosit
a když se popálím
začne požár
a dým
mě zadusí
.
nevědět co je to lítost je smutné...
20.11.2013 10:03:59 | enigman
to jistě... je mi líto těch, kteří to nevědí, ale takoví jsou rádi, že tu znalost nemají. a někdy se člověku hodí ji neznat. nebo ji alespoň nenechat nad sebou vládnout. ale to jen někdy.
20.11.2013 13:01:58 | Já Esther Ruth