Anotace: šuplíky 08
.
mám vyschlo v ústech
prosím, dejte mi napít, prosím
pardón -nebylo vás slyšet -
veknuzasevonídéšť
tozaspršínatohomrzáka
coaninemánohy
abysámdošelněkam
kdeneprší -možná je to moc daleko-
-pomoc- on se topí -pomoc- dýchá -vodu-
musíte počkat, až klesne
ta prokletá horečka
musíte počkat
až slunce zapadne
musíte počkat -nebojte se-
potom -slibuju- už nikdy
ho žádná horečka nepotká
-máte moje svatý slovo-
mámsedřenýruce
vodováha...cojesní?
zeměserozbila
jávím
už
mi
to
takyřekli
.
Tak tady třeba vůbec nevím jak bych to napsal ;-);-)
21.11.2013 15:03:10 | poeta
:D já už taky nevím, je to pět let. když hrabu v šuplíku, tak si tiše závidím - sice to není kdovíjaké, ale líbí se mi to víc, než co píšu teď... vlastně už si to tak málo pamatuju, že je to stejné jako číst jakéhokoli jiného autora, což je zajímavá zkušenost :)
21.11.2013 15:05:03 | Já Esther Ruth
Číst sám sebe a nacházet krásu neznámého ;-)
Nedávno jsem pročítal něco, co už ani nevím kdy jsem psal ale vykouzlilo to tak široký úsměv, jsem nechtěl přestat..takže rozumím, ale já to mám asi tak, že tehdejší já závidí tomu současnému..jen kdyby vědělo jak ho bolí ruce.:-D
21.11.2013 15:13:53 | poeta
docela mě to oslovilo, ain ta hra se slovy dohromady mě nerušila, spíše naopak.
Celkově mi to vykreslilo zajímavej obraz společnosti, co se nezajímá...
21.11.2013 12:32:27 | Robin Marnolli