Kdo projde peklem

Sotva se slunce rozkoukalo
za mizející v pustině dilemat
v lese strážce vody psalo
to slovo blízko ladí k mé
duši stříbrné
na fialové krajině se stopami noci
kam jsi zašel
tam jsi našel ono očistné?

Nezdálo se snadno
pokleknout na dno a čekat
obraz ony mé
andělské stříbrně
uvězněné hněvem žhnoucím slzám
když stromoví hučelo

Strážce vody
zkusil dotek na čelo
a podanou dlaní řekl vstaň
jsi-li vodou

ne já vězněn
hněvem
kdybych vodou vstal vlny oddálí tě
a z mých očí boly rozmlží tě

...

Rozmlžím se když si přeješ
i ty můžeš být dál
protože kdo projde Peklem
přiblíží se k Nebi..

*

doprovodíš mě?

..kde řeku duch lesa brodí
a cestou ti poví
o tajemství Hněvu
a jak to tady chodí...

ale co když utoneme..a nedojdeme

ke svobodě

k porozumění

To je život

*
Vzpomínalo jsem na anděly
jak mne v noci probudili
u ohně mezi stromy v zahradě

Chtěli abych s nimi odletělo
protože jsou moje nesmrtelná rodina
a vcítilo jsem posmutnění
říkali..Naše robě utichlo příliš brzy kvůli lidské zlobě

...jenže já vědělo že mě potřebují v životě
neboť v něm jsou na své pouti lidé hledající harmonii
proto zůstalo jsem s nádechem zde

na zemi odloučených
na břehu již netemnícím po běsu
a za docela obyčejným rákosím
vykukovalo slunce
povídající červánkům..