Barbařiny vzpomínky na léto

*

a už je podzim tu
podzimek se vším všudy
i s vůní bramborů
pečených v popelu
ten podzim stýskání
dýmy jdou přes zahrady
Barbara vzpomíná
na každou nevěru

na každou chviličku
s níž uplynulo léto
jak letec pavouček
co hladí po tváři
jak ztracený vlas
v němž už se stříbří léto
neříkej Barbaro
žes nikdy nebylas

že ztratil se tvůj smích
že shořel v žáru léta
že je z něj už jen prach
či popel co já vím
hle už ho slyším zas
jako pták k nebi vzlétá
v oblacích ztratí se
i se Tvým tajemstvím

které znám snad jen já
a ty ho jenom tušíš
zapomeň Barbaro
na všechny smutky v duši
na letní ploštičky
které jsme nenašli
v kořenech dubů dubů teď
už v teple zimu tuší

...ony to vědí líp
kde je jistoty skrýš

*