Ve skutečnou oddanost

Včera naposled
jsme se rozloučili
moje přítelkyně
a snad iluze
cesty ozářily
šeptáním o duze?

Kolik ještě musí padnout vody do mých ran
abych místo smutků znal radost milován
Kolik ještě cest kde žádat budu tebe
Ty stvořena v druhý den
smíš chránit Zem
a dívat se k nám z Nebe

Kolik ještě trápení vnikne
do vesmírných bran
Kdy v bárce z perel ve sny
přijdu k tobě sám
Nic nemám
Jen lásku nemající tvar nemající rozměry
Být básník najdu romanci pro křídla důvěry
Má přítelkyně.. Anděli

Včera naposled
my spolu chvíli snili
Snář na polštář odložili

Ty éterická bytost
A mé já kříšené
unášené v jitro
k Tobě jiskrné

Darovala jsi mi čiré světlo živé
a já v slzách ztrácel od loučení žal
Tvé moře bylo klidné
Na vlnách vstřícně zřivé
Co asi poví nebe když poplujeme dál..
…