Podmanivost hnědozelených očí

Oči…

Velké, hnědozelené a s teplem,

které hřeje.

Chtěl by ses v nich koupat

Vstupuješ nevědomky do chrámu beznaděje.

Podléháš jejich kouzlu

a lichotíš tak jako každý,

kdo se v nich zračí…

Pár sladkých slov o kráse

a ty si myslíš, že to všechno stačí…

Ale byl mi dán rozum

A tak tě úsměvem lámu jako třísku…

V tu dobu vidíš, že ty oči mají zvláštní jiskru…

Řada bílých zubů v úsměvu ,

co je třešinkou na dortu sladce vypadající tváře.

Muži zbytečně klamou,

jenže já nehledám lháře….

To teplo, které je láká je totiž lásky čistý květ.

Nevyspím se s žádným

jen pro pár laciných lichotek.