Anotace: •••
Jednou za světelný rok
dvakrát za kilometr
tuším, že smích nemá každý v hrdle usazen
jako ten hořkosladký svetr
na mém tělíčku
..
Kapitola druhá stane se tou poslední
v momentě, kdy..
moment trvá věčně
a věčnost odezní
..
Tolik vzácných sentimentů
a neviditelných zrnek hvězdného prachu
umírá
aniž by elixíry života chtěly
pomazat naše ústa lepkavým medem
a vypustit měsíční včely
..
tam nahoru