řeka

Do dlaně
kostěnné,
vložím
omšelou minci,

pod kápí
přikývne
beze slov
kohosi stín,

pak na onen prám
vkročím,
jehož
dřevo je nasáté,
řekou
tou krvavou,

a každé máchnutí
převozníka,
doprovázeno
je nářkem
srdcervoucím,

život se promítá
na plátně
jež nikdy
nemělo promítače,

každá vteřina
bolesti,
rve srdce,
nemilosrdně
na kusy,

a další krůpěje
uroní
do lázně bolavé,

musím..

musím se
už
s tím srovnat,

a opět
se hluboce
nadechnout,

dříve než
ke břehu
přirazí...