Das Říše Španělská

---
1
---

nevím jak začít psát o tom
co stalo se
co stát se má

nic se nestalo ve španělsku
neubytovali jsme se v hotelu a nejedli jsme
jídlo které chutnalo jako nebe
nebyla jsi to ty která se dotkla měsíce
a nestál jsem na okraji země abych
udělal krok do neznáma

byl jsem doma v šedém městě a tiše civěl na hvězdy
- okna panelákových domů
mé malé soukromé nebe každý večer stejné
noc co noc se moje duše plouží pouští
a hledá místo
kam už ale nepatří

jenom pavouk nad mou hlavou spokojeně pokyvuje hlavou
a rozpíná své sítě po celém mém pokoji
až mě celého obepíná a stávám se kokonem v jeho
pojetí světa
jako takového
pavouci jsou pořád stejní
ale po stromech už moc nelezou






miluji tě
protože mě nemiluješ






jsi úplně všechno co jsem chtěl
jsi vše co potřebuju
díváš se na mě vůbec nic ve mně nevidíš
copak jsem pro tebe neviditelný tolik
tak moc tak hodně tak hodně tak moc?

jsi prostě všechno co jsem hledal
ale už se tě nemůžu zeptat
jestli bys taky chtěla sedět pod svahem
kde jsme se poznali
jsi všechno co vidím
když se na tebe dívám

ona je jenom jedna
a ta kterou potřebuji
abych byl šťastný
ty mi nepatříš
a já tě znám
jenom o tom nevíš
ty nevíš kdo jsem
kdy jsem a proč jsem s tebou
nikdy nebyl
ačkoliv bych moc chtěl
protože
mě znáš
jenom jako někoho
koho vůbec nepotřebuješ znát

večeře v osamělém bytě
pavouci na stěnách déšť v oknech
ticho v pokoji
samota v srdci smršť v hlavě
pořád a každý den znovu
se ti vzdaluji
já už nechci žít tím že nežiju
pomeranče na stole hnijí
a šťáva s vodou z kohoutku už nechutná
jsem sám za to že jsem s tebou trávil čas
jsem sám protože ty sama nejsi
vím že jsem to mohl udělat
ale nikdy bych si to už neodpustil
a ty mě máš ráda jenom
už tady nejsi
věřím že máš





pro určitý druh lidí
láska je strach ze ztráty lásky





---
2
---

ale já si tě pořád pamatuju
tvůj hlas a tvé oči pohled za všecky dny
které jsem prožil
škrábu nehty po skle abych se dostal za tebou
ale nemůžu
hlína na druhé straně už nedává pomeranče
jsem v pavučině a myslím na
tloušťku provazu který mě
drží nad vodou
pod tebou jsou hory a
prší ti do očí
z mraků
které jsou ti po kotníky

ztratil jsem světlo v tunelu
stmívá se již hodně brzy
deprese už nestřídá štěstí
deprese střídá chuť mít všechno za sebou
usmála se na mě má bývalá
potkal jsem ji v autobuse
dali jsme si pár let
kdysi
možná ji pořád ještě miluju
ale už ji nemám co dát
mám pro sebe už jenom pár roků
a pak se můžeme jít projít
a nikdy se nevrátit
kdo by se s tebou kurva chtěl vrátit

nikdy se nedívám na nebe
když mě hladíš očima po těle
a vybíráš si místo
kde usneš
než usneš
já jsem jenom ti nedovolím
být se mnou

jsem odporný starý mrzutý
podivín v masce
škrábu a koušu
toužím být zase s tebou
a nemít v sobě tolik bolesti
nikdy se nestanu španělskem
tak proč žít
proč se trápit pod marmeládovým nebem
a mandarinkovým potokem
žádné želé světa se se mnou
už nikdy v životě nevyspí
jsem na tom špatně

ne nikdy ti neřeknu jak dělám ty věci
které mě dělají tím kterým jsem když jsem sám sebou
jsi jenom jedna
a já si tě vážím
proč to nevidíš
je chyba ve mně?
jsem na tom špatně
budu muset jít začínám si myslet
že jsem lepší než ty
že budu lepší a vzdálenější a nebudeme si rozumět
musím jít protože jsem největší pitomec pod sluncem

a ve stejných polohách
v jakých jsem je opustil
našel jsem své přátele
slunečnice na zahradě plály do ztracena
mysleli by si že je to naše chyba
neměli jsme se smát
tohle neříkej
jsme mrtví
ne ztracení
možná rozbití
jen to musíme napravit

než na to přijde policie

po obloze pluly mraky a dole na poli se
vlekly brázdy
zapadaly větve stromů do listí
a ve vzduchu voněl
dýmem z bramborových natí
pan podzim




---
3
---

vím
že až se ráno probudím
bude mě čekat zase ten stejný den
který jsem přetrpěl dnes
a proto už nedoufám
a nečekám
jenom jdu a ne že nevím kam
já vím
dobře to vím
ale vůbec se mi nechce
některé cesty projít musím
a jiné nikdy nezkusím



má ovocná lásko
kde je ti konec kde vůbec jsi



pomeranče
už došly
na hvězdy
se už nedívám
je - li noc nebo den
nevím
dávno nic nevnímám
nikam už
vůbec nechodím
ani nevím jestli ležím nebo sedím
spíš přežívám než žiju
všechny lidi jsem zahodil
spálil mosty
slepil utržená křídla motýlům
nasadil na panty dveře
abych je mohl zase znovu otevřít
a mít ten pocit
že někam jdu
že se někam chystám
za někým
koho už vůbec neznám
ty mě už taky neznáš
už je to dlouho
a paprsky slunce už mnohokrát pohladily tvou tvář
a tváře tvých dětí
věděl jsem
že to tak dopadne
tušil jsem že se mnou
to skončí právě tak
jak to skončilo

vstal jsem a vykročil do nového dne
prvního dne bez vzpomínek
na proděravělou minulost
vzdal jsem se mládí a
vykročil někam dál
kde už budu napořád samotný
smutný
že jsem jednou všechno měl
a že jsem všechno dokázal
že jsem žil
že jsem tě poznal
a že jsem přežil
to jsem pro tebe udělal
odtekl jako voda
která se už nikdy ve stejné době nevrátí
konce jsou takové
jaké bývají začátky
také jsou poprvé
a naposledy
ty jediné skutečně opravdové okamžiky
pro které stojí za to vydržet
až si pro nás přijdou
borůvko

pomeranče došly
na hvězdy se už nedívám
ale stále tam jsou
vím
že se občas podíváš

byl jsem ještě vzdálen světlu
když se ozvala rána která zavinila
že modrá medová vosa už nikdy
nedoletěla
já nejsem stavěn pro neustálý klid
vnitřní boj mám vnitřní boj
jsem válka
neposlouchej mě
lásko ovocná




---
4
---

v těch tvých očích jsem se přece musel ztratit
plout pro tvé oči až někam kde ještě nikdo nebyl
klidně jen pro pár chvil
být s tebou ne nutně o samotě
ale s tebou a vědět
že zítra nebude žádné zítra
že už navždy bude jenom dnes
a stejně jsme byli opilí
lásko
protože jsme už dávno zapomněli
jaké to bylo
když jsem se topil
pro tebe ve tvých očích
a ty ses smála
když jsi odcházela

a stejně jsem tě ztratil
protože jsi to tak chtěla
já vím neříkej že to tak nebylo
oba dva jsme věděli že to není napořád
necítím se už sám tolik jako když
jsem byl s tebou v době
kdy jsi se mnou už být nechtěla
a kdyby vše co jsme měli mělo být
tím posledním
co bylo
vzal bych tě za ruku
a držel tě za ni až do rána
a pak bych tě objal
a utekl
dřív než ty

není žádné překvapení že píšu text
který ti nedává smysl
protože jsem dávno utopen
ve tvých očích
které svítí pro nebe
a dny jsou přesně takové
jaké jsem je chtěl mít




---
5
---

vím
že mě máš ráda já že ti to neumím dát najevo
tak jako ty
a nejsi žádná moje láska jsi jen jeden pocit
který chci znát víc a víc
nejsme milenci jsme jen papírové lodě
potápíme jedna druhou a přesto
takhle plujeme už dlouho
to ty jsi má hladina a já tvůj obzor
moje moře a tvůj vzduch
dva milenci ztraceni ve vlastních starostech
a ve vlastních vzpomínkách na časy
které teprve nastanou
snad
ale než přijdou
chtěl bych tě jen tak vzít někam
kde se nám bude líbit oběma

zapálit za tebe svíčku
až zemřeš
a cítit bolest z toho
že jsem na tebe nepočkal
anebo se kutálet dolů ze svahu do míst
odkud se dá vyjít zase nahoru
moc tě chci
chci abychom byli perfektní a dokonalí
a nechybělo nám nic z toho
co postrádáme teď

nejsi už taková jakou jsem tě poznal
ale stále jsi to ty
a já
moje moře a
ty

nemluvíme spolu mlčíme na sebe
vzdalujeme se sobě proplouváme kolem
nemáváme na sebe nemilujeme se
necítíme k sobě nic a neznáme se
nejsme spolu a nikdy už nebudeme

stromy jsou v lese nejšťastnější
rozhodl jsem se zavřít krám
a přestat sám sebe prodávat

možná že se jednou vrátím
ale teď potřebuji přestat růst
a na chvíli se zastavit
počkat si na první sníh a vůbec
vědět že zítra nikam nemusím
počkat na ty správné chvíle byla chyba
jsou pořád
všude kolem
v nás
můžeš na mě počkat
ale taky nemusíš




---
6
---

ten kdo jednou odešel
nikdy se už doopravdy nevrátil
tak skončil příběh o stromech
co rostou v lese do země
a o lese
co ztrácí své paprsky
darované sluncem
les nemocný svým životem
borůvkami
a tichý plachým podzimem
ten kdo chvíli stál
stojí dnes již opodál
nejsou to jen stromy co ztrácí se
tvé oči
navždy prázdné
a hladina vody v řece
odráží hlas měsíce





miluješ mě
protože tě již nemiluji





je zima vše
co bylo zapadalo sněhem který přece všechno špatné
divné prázdné přikryje
a až ten sníh roztaje

bude už dávno jaro
























Copyright © All Rights Reserved