Poztrácen

Viděl jsem své bledé srdce,
procházelo se v dešti po parapetu.
Asi spadlo dolů,
pá pá,
páč tam není, není ani tu.

Viděl jsem své zjizvené ruce,
zahrabávaly se vřele do hromady zrní.
Neuměly přestat,
jé jé,
jelikož tu, jářku, ani jedna není.

Viděl jsem svůj vymytý mozek,
jako by mi snad ani nepatřil.
nemohl snad jen tak zmizet,
ůúú,
už jsem ho vícekrát nespatřil.

Viděl jsem své krhavé oči,
hledaly svět, který se jim líbí.
Mohly na něm sebe nechat,
pá pá,
páč mi očividně chybí.

Viděl jsem svůj převěrný stín,
říkal, že je můj na život celý.
Něco se snad muselo stát,
pá pá,
páč tu prostě nikde není.

Viděl jsem svá nesčetná Já,
nevěda, co si o sobě myslet mají.
prý se spolu pohádala,
pá pá,
páč se právě pohřbívají.

Viděl jsem svou stařičkou duši,
snažila se se Sluncem splynout.
vydal jsem se v jejích stopách,
né né,
nejspíš jsme se museli minout.