Ve snech zdrhám
bojuju
za lepší místo
na tomhle světě
procitám pak s pocitem
kdy nevím že Tě miluju
pohřbívám se v jedný větě
Škoda že nemám
tajnou zbraň
škoda že nemám
snář co by mi řek'
proč jak poraněná laň
plavu tou spoustou řek
utopená snem
Mít tak eso v rukávu
na problematiku života
na každý nový den
nenechat se děsit
věcma jako jistota
která vlastně není
a kterou si nikdo není jist
Vždyť rodíme se jako
nepopsaný list
na který může kdokoli
šlápnout nebo psát
na který můžem malovat
Záleží jak zrovna Ty
budeš se chtít zachovat
ke světu
ke mě
k lidem kolem
..nezapomeň ale že nikdo není bohem
|Chci jen říct..snad vše by se mělo lidem vracet|
|ať nechce se nám z toho světa zvracet|
Útěk, vnitřní nejistota. Hledáš křišťálovou kouli i kouzelný proutek. A závěrečné memento. V dnešní době snad zapomenuté. K zamyšlení...
Nevšední úvaha. Vypálit na nebe.
14.02.2015 22:43:04 | Nespavec
Škoda, že ten snář
- teď to či ono vař! -
už je vyprodaný.
Prý vyšel v nákladu
jednoho kusu
koupil si jej
"náhodný cizinec
v autobusu".
14.11.2014 00:49:42 | Putovatel
úvahová báseň...hmmm...takovým se říká často filosofické, i když to mi zavání trošku jinýma věcma. Lidově "úvahová" se mi líbí více:-)
A myslím to není v básni na škodu, tady se mi četlo fajn...souhlas s amonasrem..opravdovost také pociťuji.
RM.
04.12.2013 18:12:06 | Robin Marnolli
Ano lidově úvahová bych souhlasila :)
Když vidí člověk ten svět kolem..
07.02.2014 11:37:25 | Lioness