Zapomeň

Tak blízko jsme si byli drahá,
tak blízko, až se rozum zdráhá,
tvých ňader dotknout bych se chtěl,
nenuť mě abych zapomněl.

Tvá zahrádka již rajská není,
a mě baví její plení,
a celý život bych v ní býti chtěl,
nenuť mě abych zapomněl.

Tvé oči dva drahokamy jsou,
pohled tvůj uspokojí mysl mou,
a lásku mou máš, já bych tě chtěl,
Vážně chceš abych zapomněl?