Věk nevinnosti

Věk nevinnosti
už nezní z ulic,
rozbité střípky truchlivosti
ničí to posvěcené,
a z koutů ztracených prázdnot
zní tichý nářek zraněných a zbylých.
S kouskem studeného mramoru v ruce
studenějšího než led,
snažíš se zakrýt pozůstatky
záludně dotírající minulosti.
Neslyšíš zvuk života ani smrti,
někdo odešel a co zůstalo
pachuť nicoty a bezradnosti
a pro někoho smír a naplnění.
Tak zbývá jen poděkovat
za každý kousek bolestné touhy
a zármutku,
jež byly tím opravdovým citem.