Tvé bílé vlasy

Tvé bílé vlasy, tvé bílé vlasy,
snesly se na zem a přikryly vrchy střech,
ach tolik krásy, ach tolik krásy,
čistý vzduch a ticho božské na poslech.
Kde jsou ty časy, kde jsou ty časy,
vzpomínky na svět, z něhož se tají dech,
kde jsi teď asi, tvé bílé vlasy
jsou jenom vzpomínkou, co zůstává jen v snech.

Tvé bílé vlasy, tvé bílé vlasy,
snesly se na zem, zdobí koruny stromů,
radostné písně, nadšené hlasy,
kouř stoupající z komínů starých domů.
Kde jsou ty časy, kde jsou ty časy,
kdy svět byl plný radosti a špásu,
jsou tady stále, to jen já asi,
již jsem zestárl a nevidím tvoji krásu.

Tvé bílé vlasy, tvé bílé vlasy,
se snáší na zem a mé oči nevidí,
košilku bílou, již ušila jsi,
mé oči dávno již se staly zdí.