Víly vítězství

Na zakázaném úsvitu nekonečným beatů možností zrcadlených chvojností světla světa
Obsílala oháňka svá tušení jiterna podlaze vršených blahosklonnou požehnaností

„Nechť čeká všechny bytosti ve všech vesmírech
okamžik nestřeženého a předtušivého blaha“


Jsme hranostaje modlou ven
A skobou napřed ve sdílný den
Touhou ráje zemřelí mouškou naděje
V kávě která chutnala jako let síně
Drahých slov stavebných

Dřívější pláty jak ona hrou tajen
závistí proutěných halen a my dobou proměněni v sen
Čtyřčlenní studenti prostoru života
pozorují peříčka své prázdnoty a chmýříčka lesku
nejposlednějších vln v člunku papírové existence
komiksu jež opomenul být živou dohodou vědomí šedé eminence
kde přátelé u řeky meditují až nebe v dýmu očí stojí
a linoryty jak lyceum smrti nicotné bolest užírá
Vlemování do proudu ostré opozice názorového času ten okna zavírá
Své příradné subaolemické dimenze záhadné rozjímavosti
dříve kradné pečeti nové knihy románu zaznějí zpět
Pařáty zahřáty mladou živanou sněn akademicky angažován
nemístným peklem s prchavým zřetelem
Oporou zavěšeně vůně nesnází naší schůdné lodi bytostné
a to rybář ani nenahodil...
A závoj štěká anekdoty vysávané ve švech a vírech
Vzlyk těká od zjemněného a generační šum v prstech rušivého
Potají je otvírá volná místnost čirého či marná snaha v umělých zdech
Obolestněna finálním vítězstvím omlácena pod suknicí
zpocena dechem pivním až nad osu stropu po kterém tančí šílenství
Jak pravíš zda-li se neptají potápníci kosmu potají:
„Jestli sebedůvěra v bohatou lavic
dnes bude tvou děvkou za rendlík
A tlachající remcání jdoucí ode dvou“

Tam paleček snaživec s parlejem chvojí v záchvěvném perleťoví momentů
Bez úsvitu šneček bez úplného úsvitu stovka stok rozbřeskem času
Hradební hlíze zasklých krov jak příčná znechucení sdílená pnoucí energií
Zemřen ve šrotu poctivé hantýrky tvé čeledi zvířené kruhem vědomí monopolu
Která tebou proudí v čin a lov bumerang bolesti tasících dotknutí
Opelavá krotká krov procitaje zmizelá v neshledání střežených
Schovává se do úkrov mžiků prudčeji životných
A ty si lámeš nohu na dvakrát rozněty štěstí křepelčího kamrlíku
Ona těhotná privatizací vědomí žijem dlouhou noční musiku
A normalizací myšlenek jež upletla návěstím ve zdejším předána

A on pro kocovinu dne zášlehného jitření pouhou strouhou pouhého dne
Mne spoušť bílých revolverů záskočnosti vteřinou otočných lidí a loutek zaprodaného eskalátoru figurek v truhlíčku jediné lidské uštěpačnosti ješitných
„Kdyby nebyl zdejšího kříže hoden z rána
Milosti opilý svou vesmírností, stavil by se
Ve stavech, kde by strávil myšlenku ze spíže,
Jenž dána ve šmak do osnov nesmírně přitknuta
Tenoskvoucí tenátka v lačném krmelci chlebem žhnou,
Po sedmém nebi sebe tnou, přány na zemské nebi, mlčeni duhami pospolu“

Však příteli, co nejde chytit nesnaž se chápat lámavým pučením,
ono to přijde později, neb všichni jsou poražení vítězové
neštastně štastných představ o plánu lidské vši osudu.