Šašek slizák na dvoře krále Chechtala

Šašek Slizák na dvoře krále Chechtala

Na místě prosperujícím a hezkém,
na kontinentě Evropském, ve státě Českém,
v Severomoravském kraji,
tento příběh ještě neznají.

Proto rozhodl jsem se jej sdělit vám
a hned to taky udělám,
posaďte se a vesele čtěte,
jistě se moc zasmějete.

Žil, byl jeden král
a ten se strašně rád smál.
Neměl však nikoho, kdo by pro něj šaškoval
a tak si šaška obstaral.

Šašek, svého řemesla mistr,
královy hlasivky smíchem masíroval a tiskl,
po krátké době však,
přestal se král smát.

Co teď? Došel smích
a šašek je náhle v rozpacích.
Žádný nový vtip už nemá,
ač úprosně ho v hlavě hledá.

Král bouchl do stolu a pravil:
Nemáš vtip? Tak tě o hlavu zkrátím.
Šašek k zemi oči sklopil
a horlivě se k bohu modlil.

Bůh ti nepomůže! řekl král.
Tak což abys to modlení vzdal?
Skus si radši život zachovat
a pokus se mě rozesmát.

A šašek neměl co by řekl,
tak před krále na zem klekl.
Králi můj, dej mi vojáky a jeden den,
nového šaška ti přivedem.

Král nejdříve nechtěl nic slyšet,
po chvíli však řekl tiše:
Dobře tedy, máš jeden den,
nevypař se však jak pára nad hrncem.

Šaškovi kámen ze srdce spad,
radostí se začal smát.
Uctivě králi poděkoval
a vojáky naverboval.

Za chvíli už na cestě byli,
a kopyta koní do země bily.
V každé vesnici se zastavili
s každým člověkem se pobavili.

Každého člověka vyzkoušeli,
s každým si chvíli poseděli.

Každý jim měl vtip říct,
nikdo však neřekl vůbec nic.

Šašek už na úplném dně svých sil byl,
trápil se, že slib nesplnil.
Věděl, že když se s nepořízenou vrátí,
tak ho král o hlavu zkrátí.

Vraceli se pomaloučku k hradu,
když tu náhle spatřili postavu,
jak se směšným krokem belhá k nim
a tiše šeptá vtipný rým.

Ptali se ho: Héj cizinče, kdo jsi?
… trochu másla a žabích kostí
posolíme, popepříme,
libovolně dochutíme.

Pak přidáme trochu mořské pěny,
chlup z hrudi divé lesní ženy,
trochu prachu ze skříně,
to vše na mírném ohni zavaříme.

Dědo. Dědo! No ták dědku héj!
Copak jste chlape nahluchlej?
Děda však nic, šel pořád dál
a dal si šeptem prozpěvoval:

Až začne směs prudce vřít,
musím ji rychle ochladit,
jinak by se mohlo stát,
že se král už nepřestane smát.

Když šašek o smíchu slyšel,
slezl z koně a ke staříkovi přišel.
Haló dědo, co tu vlastně chcete?
A za jakým králem to jdete?

Děda se zastavil a uklonil se:
Jsem šašek Slizák z Týnce.
Slyšel jsem že váš král má smích rád
a tak jsem mu ho přišel obstarat.

Šašek oči vykulil,
do výše radostně vyskočil:
vy jste ten, koho hledám celý den.
Sláva, už jsem zachráněn!

Všichni se na hrad vydali,
pak Slizákovi klid nechali.
Ve svém pokoji celou noc zavřený byl,
až k ránu před krále přistoupil.

Dobrý den ctěný pane králi.
Jsem Slizák z Týnce, všichni mě znají.
Přišel jsem vám dát smích
a od špatné nálady vás zachránit.

Král se hlasitě začal smát.
Pak řekl: Co je to za divný chlap?
Vždyť vypadá jako by mrtvý byl!
On, že by mě rozveselil?

Ó pane králi, velice se mýlíte,
nevíte, před kým stojíte.
Jsem nejslavnější šašek všech dob,
jestli lžu, tak ať padnu v hrob.

Namíchal jsem vám nápoj smíchu,
vypijte jej a odpočiňte si někde v tichu.
Když pak vstanete, budete se smát,
vše vtipné vám bude připadat.

Král velice zvědavý byl,
hltavě nápoj smíchu pil,
pak číš do rohu odhodil
a do svého pokoje se uchýlil.

Po hodině odpočinku se ozval smích,
král objevil se ve dveřích.
A smál se, smál se a smál se a smál,
všem velmi šťastný připadal.

Po chvíli však udělal hop
a další a další a stal se z něj cvok.
Stále se smál a smál a smál,
po pokoji pohopsával.

Když Slizák viděl co se stalo,
nejdříve ho to strašně vzalo.
Pak však mu hlava vychladla
a spásná myšlenka jej napadla.

Musím najít protilék,
jinak na mě budou mít vztek.
Vždyť stačí jen hrnek teplé vody,
v ní vyluhovat jelení rohy.

Do vývaru přidat kmín,
ten nemám, lehce si jej však opatřím.
Pak přilít trochu krve muší,
přidat žloutek a soví uši.

To vše lehce prohřejeme,
pak v nějaké láhvi protřepeme.
Nápoj necháme uležet chvíli,
potom se už králi vrátí síly.

K večeru již nápoj hotov byl
a Slizák znovu před krále přistoupil.
Král se stále ještě smál
a jako divoký kůň pohopsával.

Král však nápoj nechtěl pít,
museli jej přinutit.
Lék mu však stejně nepomohl,
naopak se ještě více zcvokl.

Stalo se, co se mělo stát.
krále do blázince museli dát.
Tam se mohl celé dny smát,
i tomu, jak Slizák založil stát.

Ve státě nechal vládnout lid.
A tak konečně nastal klid.
Všichni se radovali a veselili,
hojně jedli a víno pili.

Slizák se však někde vypařil,
s lidmi vůbec neslavil.
Prý ho kdesi na opačném konci světa,
viděli jak lék na smích hledá.

Pak už o něm nikdo nic neví,
možná, že se jednou objeví.
Možná snad už zítra nás přejde smích,
když objeví se ve dveřích.

Řekne: Ahoj, tak jsem zase zpět,
našel jsem konečně na smích lék.
Všichni kdo se nechtějí smát,
mohou o lék požádat.

Jenže kdo by se chtěl přestat smát,
snad jen blázen a ten kdo se chce bláznem stát.
Vždyť smích, pokud v přiměřeném množství je,
k dobré náladě vždy přispěje.