Dech tvůj
páchne po mršině,
když se zbytky štěrku
ve sklovině
mi s dechberoucí
posedlostí
prohlodáváš
morek kostí
a pálíš tam
kde nejmíň má se
nepospícháš
vládneš časem
bavíš se
mám snad mít strach
když skapáváš
mi po řasách?
Má nenasytná kyselino
má naději
být věčně mimo
má ostrá dýko
v boji stínů
už nevnutíš mi
svojí vinu
a neschováš se
více ve mně
ani kdybys
potutelně
o azyl
kdy škemrala
/tak mnoho jsi mi sebrala/
tak zkus se ještě
lísat měkce
řvi si
běsni
tanči lehce
a věř
že zmůžeš
semnou málo
vždyť
za co by mi
potom stálo
tvé síle
roky vzdorovat
Ja som taká šťastná, že som ťa objavila! Po dlhej dobe zas niekoho bez váhania šupnem do obľúbených autorov. Čo báseň, to rastie moje nadšenie
21.07.2014 22:47:55 | gallatea
Hleďme co se urodilo
do papíru navždy vrylo
slova vzdoru
silná v bocích
hrdá
drzá
zralá pro cit
..
29.12.2013 18:58:17 | poeta
Tak za tohle by se nemusel stydět ani Puškin - myslím, že Evženu Oněginovi by se podobně ztvárněný protipól moderní doby v ženské podobě mohl líbit... ;-) A nejen jemu. Nádhera... :-)
29.12.2013 17:49:29 | Amonasr
Pěkná vázanost sýkorko. Bolest srdce často píše básně sama. Jen ne setrvávat v tom dlouho, pak to už moc oslabuje.
29.12.2013 15:17:23 | Robin Marnolli
Děkuju Robine. :) V tomhle bych já sama nerada setrvávala moc dlouho... ;)
29.12.2013 20:02:42 | Sýkorka07
umis byt ruznobarevna a proto me nikdy nebudes nudit:)
28.12.2013 21:39:09 | Bananky v čokolade
Krásný!:) Přesně kvůli podobným tvým básním nejvíc oceňuju tvůj um.:)
28.12.2013 21:29:00 | Isquieasuus