Skål

Otče,
od počátku věků
okem svým jediným
hledíš ze svého trůnu.
Jsme Tě ještě vůbec hodni?

V balastu pozlátek
bijeme se o korunu.

Rveme si vlasy, drtíme hlavy
na mrtvých stavíme paláce
v podvečer sledujeme zprávy
lační a žízniví senzace.

Papíry krví zbrocené
za nesmysly chceme utrácet
naše duše navždy zvrácené
těla pokrokem zubožena
pod údery kladiv
na prach rozdrcena.

Kde konce jsou velkých síní?
Ze světelných bytostí
jen hromada vyplašených sviní...

Skål