Zastav se!

Jdeš moc rychle, nic neslyšíš!
Čas Tě míjí a vůbec to netušíš.
Vteřiny necítíš, minuty nevnímáš,
hodiny a dny jediné lehce prožíváš.

Nevidíš to, co činí krásným
spoustu lidí mladých i starých.
Z pohledu nepoznáš, co chce říct
ten co s Tebou mluví, chceš víc?

Chceš slova? Úsměv nestačí snad?
Z toho vyčteš víc, než slova mohou dát.
Pohled ten Ti však prozradí
i s jemnou vráskou ve tváři,

všechno, co by jsi rád znal.
Možná však nevidíš co je podstatné
Někdy nedáváš, jenom by jsi bral!
V lásce neviné je vždy vše upřímné.

Někdy nevidíš, že má Tě někdo rád,
věnuješ se svým pocitům, jiné nechceš znát.
Doufáš, ale nevěříš, nemáš důkazy?
Ano, slib je málo - důkazy ty usvědčí.

Slova, ta Ti mnohdy ublíží,
do očí se už radši nedíváš.
Přeješ si, ať Tě nic netíží,
myslíš, že právě prohráváš.

Věř, že i zloba je důkaz lásky,
kvůli které pláčí mladé krásky.
Polibek věnuj z upřímnosti,
a dej slib věronst na věčnosti.

Tak zastav se
a prosím rozhlédni se.
Komu jsi ublížil, tomu omluv se.