Ráno

Budík mi křičí do ucha.
Jak každé ráno bezduchá
nechápu, proč jsme tady oba.
Otvírám dveře koupelny.
Obličej byl mi nevěrný
a vůbec se mi nepodobá.

Prameny zkrotím kartáčem,
navlíknu žlutý mrkváče,
at jsem zas jednou trochu k smíchu.
Ty tony dříve zaznělé
při tvých polibcích na těle
jsou dneska podobnější tichu.

Přepnutý knoflík košile
a v krvi tak dvě promile.
Takhle se přece zapomíná.
Nevím proč ještě ve skříních
máš svoje věci vedle mých.
Jsi pořád stejný. Já jsem jiná.

Probouzím oči mejkapem.
Přemýšlím, jestli dotápem
k pravdě, co visí na zápraží.
Líbám tě krátce na čelo,
aby se všude vědělo
že já jsem ta, kdo se tu snaží.

Zamykám na dva západy.
Na nohou starý kanady
-dneska jsem měkká na podpatky.
Zas ráno. Pořád dokola.
Když štěstí sedne na vola,
budeš pryč, až se vrátím zpátky.