Jako skladba
hraná v nekonečné smyčce
jako stále stejné
tklivé tahy nočního smyčce
jsou všechny noci
probděné v bludisšti vlastní postele
jsou to výkřiky bezmoci
chvíli dětské, chvíli dospělé
zakončené probuzením
do ještětší prázdnoty
provázené každodením sněním
mé lidské prostoty.