Každý se ptá

Každý se ptá, co mě trápí, když se mračím.
Každý se ptá, proč smutnou tvář v dlaních ukrývám.
Hloupé je vzpomínat, když můžu znovu začít.
Hloupost je sedět sama v koutě a jen se litovat.

Každí ví, že za chyby se platí,
přesto i kdybych stokrát chtěla, nezapomenu,
když ze světa se ztratí ten,
koho v hloubi duše nenávidím a přesto miluji.

pozdě litovat, vždyť ze vzpomínek žít se nedá,
směji se i přesto, že chci plakat.
Má duše je bolavá a bledá.

Každý se ptá, proč se směji,
proč bolest svou nedám na sobě znát.
Nechápeš to? Ne?
Ani nemůžeš....
je těžké umět radost předstírat!!