Otrok

Chápu pijáky co topí,
smutek
ve sklence alkoholu,
až budu smutnit,
přisednu
a upijem se spolu.
Snad do němoty,
co se smrtí si hrdě rukou třese,
pak odplazím se,
a zůstanu
napospas vlkům v lese.
Na zdi roste
odraz mého stínu,
mé druhé já -
se sebevražednými pudy,
co vůbec neví
kam a vlastně kudy.
Občas jsem jak srny,
co s riskem vrhají se vstříc ostnatému drátu,
jsem pokroucenou postavičkou života
a otrok osnov státu.