Hodiny života

 

Určuji osudy, radosti i splíny,

pomalu pospíchám hodinu od hodinu od hodiny

Počítám naše dny pod rouškou závislosti,

polykám minulost, jsem poslem budoucnosti

Někdo mě postrádá a jiný má mě dosti,

měním a ztrácím se v lidské opilosti,

Dělím a násobím lidské pokolení,

sama se plížím a toužím po souznění

Ač o to nežádám, všichni jsou mi podřízeni,

marně se peru s touhou po zrychlení

Jsem otrok času a nemám pochopení,

chtěla bych se vrátit, ač to možné není

 

V tichosti dělám na zdech Slunci stíny,

životem plynu dál bez pocitu viny

Nikoho nesoudím, jsem pouhou skutečností,

jsem symbol člověka, jenž touží po věčnosti

Tiše se vysmívám lidské posedlosti,

jdu ruku v ruce s dětstvím i dospělostí

Běžím jen kupředu, neřeším vzdálenosti,

jsem ta, co určuje vaše osobnosti

Pomalu tikám, jsem boj i rozuzlení,

necítím strach, necítím pohoršení

Nemohu, nesmím podlehnout pokušení,

chtěla bych se vrátit, ač to možné není

 

Bez cíle vytloukám lidem z duší klíny

a každý celek dělím v poloviny

Jsem pouhý obraz lidských zkušeností,

jsem kniha pamětí, marností i ctností

Utíkám navzdory veškerému dění

ač pojmem abstraktním, mám mnohá zobrazení

Jsem lidský osud, života poblouznění

jedni mě odhání, jiní jsou mi nakloněni

S klidem se dívám na vaše utrpení

od čísla k číslu od rána do setmění

Mávnutím proutku vše přede mnou se mění

chtěla bych se vrátit, ač to možné není

 

Zděšeně sleduji, jak melou boží mlýny

zavírám oči a padám do hlubiny

Hodiny života tlumí mé pochybnosti

Topím se v samotě, už bez zášti a zlosti

Můj čas dotikává v tiché zapomnění

chtěla bych se vrátit, ač to možné není