Posel zmenšených...

Slíbal jsi mi křivdy

z rozkošnicky obnažených zad

tak krásné ráno k umírání

zemdlelé děti na zápraží

modlí se k luxusním příbytkům

na rtu vzpomínku na chleba

 

jen vyslovit tvé jméno (sténáš)

a vznést se k oblakům (křičím)

ve tvaru surrealistického holuba

zasnoubit květy bodláčí

a pak se vrátit zpátky

k šepotu továrních komínů

k lahvím s rozparcelovanou krví

 

A možná, když si to budeš hodně přát

nějaký magor promění vodu ve víno

pachnoucí jako žluč ve tři ráno

něžnost skrytá v ráně od nepřítele

zhoubná jako kdysi láska

a pravda se znovu svíjí na pranýři...

 

Zapomněla