Karakal

Magie pomíjená léta,
drobná, však ne tak nicotná,
pompa již minulého světa,
pod pouští téměř nehmotná.

Červených rysů prosté rysy,
pohlaď mne, jestli troufáš si,
zhrzený nebo velkorysý,
zahleď se očím do krásy.

A zlatý písek dějin v srsti,
ochromen padni na kolena.
Střípky snů, nebo minulosti?
Stovky jmen jsou teď beze jména.