Počítám dny života,
tak moc jich uteklo,
tak moc ještě zbývá.
Kam zmizely ty chvíle,
když čas jakoby zůstal stát.
Tehdy jsem to neřešil,
nevnímal a nemusel se bát.
Svět ještě nikam nespěchal,
žilo se dnem.
Teď abych už utíkal
do neznáma, za svým snem.
A stejně jednou,
jednou všichni pochcípem!
Sny nesny,
co naplat, že byli jsme krásní?