Po touze

Měli jsme touhu,
ta je teď pryč,
zbyla chuť louhu
a rezavý klíč.
Od našich srdcí,
co zrezla téměř v mžiku,
když oddávali jsme se,
slastnému okamžiku,
který zhořkl nám na rtech...
Řekni mi miláčku,
co stalo se nám dvěma?
kam poděla se touha,
kam poděla se něha?
Asi je to tím,
že jsem se tuze bála
a i ty ses bál,
že bychom přeci jen
mohli být ideál -
jeden druhému.

A teď je to pryč.