Čajíček o páte

Čajíček o páté

Sešli se po dlouhé době zas.
Santa Klaus a děda Mráz.
Santa ve svém čaji cosi loví,
možná se tam topí sobi.
Ale ne, to jen potvora lžička
potopila se do čajíčka.

Santa: Tak co nového u Klausů doma?
Kdopak ti letos dáreček schová?
Já a nebo komunista Mrazík?
A jaké máš vlastně letos přání?

Mráz: Toť příliš otázek najednou.
Ovšem všechny otázky jednou utichnou…

Vydechl a s hladovým pohledem,
šahá po tácku s obloženým chlebem.

Santa: Božínku, ty jsi mi dnes filozof.
A jak koukám, trocha jídla ti příjde vhod.

Při tom kouká jak chleba z mísy mizí
a padá do široké ústní díry.

Santa: To vypadá že jsi nejedl sto let.
Dávéj bacha, aby ses nepřejed.

Děda Mráz nevěnoval ni slova jeho mluvě
a protože měl spoustu chleba v hubě,
jen cosi zamručel pod vousem bílým
a nacpal si do úst zbytek chlebíčku jež zbyly.

Santa: Sákryš, dnes je s tebou řeč.
Ani pes by z boudy nevylez,
protože by tě neslyšel.
Kruci, tak už dožvýkej.

Mráz dojedl a otřepal z vousů drobky.
Pak zadíval se pod stůl na Santovy nohy
a začal se šíleně smát.
Že by měl pořád ještě hlad?

Santa: Čemu se směješ milý příteli?
Copak tvé oči tam dole viděly?

Mráz: He, he, kdopak ti dál takovéto ponožky?
Jakpak sis mohl tohleto vzít na nožky?
Ty dětské obrázky a na nich Micky Mouse.
Tohle přece není ten známý Santa Klaus.
Takhle se přece nemůžeš ukázat lidem.
Vždyť by tě z domů vybičovali smíchem.
Každý kdo tě zná, dobře ví,
že tohle na tvé nohy nepatří.

Santa: No co, na tržnici jiné neměli.
Vždyť přece nezáleží na tom jaké máme oděvy.

Mráz: Chceš říct, že kdybych si vzal staré džiny,
na tváře si namaloval modré ostružiny
a vyrazil tak mezi lidi,
že by se mě nevyděsili?

Santa: Vše přeháníš jak je o tobě známo.
Musel jsem si koupit nové lano
a na ponožky finance již nezbyly,
tak se přece nevydám bosý do zimy.

To už však odkudsi z dáli zvony bijí,
tak ti dva se rozloučili
a nastal krátký vánoc čas.
Ti dva se za rok setkají zas.